Vztah k autoritě a institucím
Každý jsme vyrůstali v trochu jiném Česku. Někdo se naučil nevěřit tomu, co říká stát nebo televize. Jiný vyrostl v době, kdy je informací tolik, že problém není je najít, ale poznat, kterým věřit.
Tyto otázky nejsou test. Zkuste si při nich všimnout, jak se naše vlastní zkušenosti promítají do toho, co považujeme za pravdu, důvěryhodné nebo samozřejmé.
Otázky
1. otázka
Kdo ti jako dítěti vysvětloval, jak poznat, co je pravda?
Rodiče? Učitelé? Televize? Knihy? Vlastní zkušenost?
Pamatuješ si, kdy ses poprvé dozvěděl/a, že se může mýlit nebo lhát i někdo, komu důvěřuješ?
2. otázka
V jakém světě ses naučil/a hledat informace?
Měl/a jsi několik zdrojů, kterým se obecně věřilo? Nebo už jsi vyrůstal/a s internetem a nekonečným množstvím různých verzí téhož?
Myslíš, že člověk, který vyrůstal o dvacet nebo třicet let dřív, poznává důvěryhodné informace jinak než ty?
3. otázka
Pokud pamatuješ dobu před rokem 1989: komu se tehdy věřilo a komu ne?
Jak člověk poznával, co je pravda, když věděl, že oficiální informace nemusí odpovídat skutečnosti?
Pokud tu dobu nepamatuješ, zeptej se někoho, kdo ji zažil.
4. otázka
Myslíš, že zkušenost s komunismem ovlivnila to, komu Češi věří dnes?
Například jejich vztah k médiím, státu, vědcům, lékařům, expertům nebo úřadům.
A týká se to podle tebe i generací, které komunismus samy nezažily? Pokud ano, jak se taková důvěra nebo nedůvěra předává?
5. otázka
Co uděláš, když narazíš na tvrzení, u kterého si nejsi jistý/á, jestli je pravdivé?
Zkus popsat svůj skutečný postup.
Kde hledáš další informace? Komu věříš? Podle čeho poznáš, že je jeden zdroj důvěryhodnější než druhý?
6. otázka
Podle čeho poznáš, že je někdo důvěryhodný?
Je pro tebe důležitější:
- vzdělání,
- zkušenost,
- důkazy,
- osobní důvěryhodnost,
- jistota,
- ochota přiznat chybu,
- nebo něco jiného?
Které z těchto věcí by mohly být zavádějící?
7. otázka
Komu bys věřil/a víc?
Člověku, který působí naprosto jistě a má odpověď na všechno?
Nebo člověku, který otevřeně řekne: „Tohle zatím nevíme“?
Proč nás podle tebe někdy přesvědčí právě člověk, který zní nejjistěji?
8. otázka
Kdy pro tebe člověk nebo instituce ztratí důvěryhodnost?
Když se splete?
Nebo když chybu nepřizná?
Je podle tebe rozdíl mezi tím, že někdo udělá chybu, a tím, jak s ní potom naloží?
9. otázka
Vzpomeneš si na názor, který jsi dřív zastával/a a dnes už si myslíš něco jiného?
Co tě přesvědčilo?
Nová zkušenost? Data? Argument někoho jiného? Nebo prostě čas?
10. otázka
Za jakých okolností bys dnes změnil/a názor na něco, o čem jsi pevně přesvědčený/á?
Zkus být konkrétní.
Co bys musel/a vidět, zjistit nebo zažít?
A existuje nějaký názor, u kterého si vůbec neumíš představit, co by tě mohlo přesvědčit o opaku?
11. otázka
Máš skupinu lidí nebo zdroj informací, kterým automaticky nevěříš?
Politici? Média? Vědci? „Elity“? Sociální sítě? Stát? Nějaká konkrétní skupina?
Vznikla tahle nedůvěra z tvé vlastní zkušenosti, nebo ses ji někde naučil/a?
12. otázka
Jak poznáš rozdíl mezi zdravou nedůvěrou a nedůvěrou, která už nepřipouští žádný důkaz?
Kde je podle tebe hranice mezi:
„Nevěřím ti automaticky. Chci si to ověřit.“
a:
„Nevěřím nikomu, takže každá verze reality je stejně možná.“
13. otázka
Musíš důvěřovat člověku, aby ses mohl/a spolehnout na způsob, jakým k závěru došel?
Můžeš například nedůvěřovat konkrétnímu vědci, novináři nebo politikovi — a přesto věřit systému, který umožňuje jeho tvrzení ověřovat, kritizovat a opravovat?
Je pro tebe důležitější, kdo něco říká, nebo jak lze zjistit, jestli má pravdu?
NA ZÁVĚR
Řekl během této debaty někdo něco, co změnilo nebo alespoň zkomplikovalo tvůj pohled?
Byla to nová informace?
Nebo zkušenost, kterou jsi dosud neznal/a?
A poslední otázka:
Co by se muselo stát, abys zjistil/a, že se v něčem zásadním mýlíš?
