O projektu
Minulé století bylo pro českou společnost mimořádně turbulentní. Během několika generací se vystřídaly státy, hranice i politické režimy. Přišla válka, okupace, diktatura, krátká období naděje, normalizace, revoluce a prudká proměna celé společnosti po roce 1989.
Ani nové století nepřineslo klid. Internet proměnil způsob, jakým získáváme informace a komunikujeme. Sociální sítě změnily veřejnou debatu, globalizace propojila ekonomiky i kultury. Zažili jsme finanční krizi, pandemii, válku v Evropě, rostoucí obavy z klimatické změny i nástup umělé inteligence.
Člověk se ale nerodí do historie. Rodí se do přítomnosti.
Svět, ve kterém vyrůstáme, se pro nás stává výchozím měřítkem toho, co je normální. Jak funguje rodina. Co můžeme očekávat od státu. Jestli lze věřit institucím. Jak se chováme k autoritám. Co znamená svoboda, dobrá práce nebo úspěšný život.
Stačí se podívat na jednu rodinu. U jednoho stolu se dnes mohou potkat lidé, jejichž zkušenost světa vznikala v úplně odlišných dobách.
Prababička, která jako dítě zažila okupaci a válku a dospívala v době nástupu komunistického režimu. Její děti, jejichž život formoval komunistický režim, okupace Československa a normalizace. Jejich děti, které část dětství prožily ještě před rokem 1989, ale dospívaly už v prudce se měnícím světě devadesátých let. A nejmladší generace, která vyrůstá se smartphony, sociálními sítěmi, pandemií, válkou v Evropě, klimatickou změnou a umělou inteligencí.
Mohou být jedna rodina, mít se rádi a mluvit stejným jazykem. Přesto vyrůstali s jinou zkušeností autority, bezpečí, svobody, práce, rodiny i toho, co lze od života očekávat.
A podobně je složená celá česká společnost.
Žijeme ve stejné zemi a rozhodujeme o společné budoucnosti. Do těchto rozhodnutí ale vstupujeme s různými zkušenostmi a různými představami o tom, co je normální, bezpečné, spravedlivé a možné.
To neznamená, že lidé stejného věku mají stejné názory. Nemají. Každá generace ale vyrůstala ve světě, který před ni stavěl jiné otázky a nabízel jí jiné zkušenosti, podle nichž se učila svět chápat.
Tyto zkušenosti neurčují naše názory. Pomáhají ale určovat, jak si je vytváříme.
A právě proto se někdy nemusíme rozcházet jen v odpovědích. Můžeme se lišit už v tom, podle čeho odpovědi hledáme, jaké zkušenosti považujeme za relevantní a co vůbec pokládáme za problém.
Mezi námi Čechy je projekt o debatách, které jsme dosud nevedli. Nejde o hledání jednoduchých viníků ani jedné správné odpovědi. Zajímá nás nejen to, co si myslíme, ale také podle čeho o světě přemýšlíme.
Protože některým dnešním konfliktům možná neporozumíme, dokud se nepodíváme na to, z jak rozdílných světů jsme do nich přišli.
Jak projekt vzniká
Mezi námi Čechy vzniklo z otázek, které se objevují ve společnosti, ale zároveň mají svůj původ i v konkrétní generační zkušenosti.
Lidé narození v osmdesátých letech stojí na zvláštním rozhraní. Konec komunistického režimu si většinou ještě nepamatují nebo jen velmi matně. Jejich rodiče ale vyrůstali a žili většinu života v úplně jiném systému.
Patříme už ke generaci, která měla vyrůstat v otevřené a demokratické společnosti. Učili jsme se jazyky, cestovali, dostávali možnost studovat nebo žít v zahraničí a poznávat jiné společnosti.
A mnoho z nás to skutečně udělalo.
Spolu s tím jsme si ale začali přinášet nové zkušenosti a otázky. Viděli jsme, jak se jinde proměňují představy o rodině, práci, vzdělávání, roli žen, životním prostředí, svobodě nebo vztahu k menšinám. Některé z těchto změn jsme začali považovat za přirozenou součást společnosti, ve které jsme chtěli žít.
A tehdy se ukázal určitý paradox.
Generace našich rodičů nás vychovávala k tomu, abychom poznávali svět, byli otevření a využili možnosti, které po roce 1989 dostali. Když jsme se ale z tohoto světa začali vracet s vlastními názory a zkušenostmi, ne vždy se setkaly s očekávaným přijetím.
To, co mělo být známkou otevřenosti nové generace, začalo být někdy označováno za důkaz, že jsme podlehli cizím vlivům.
Právě tento rozpor je jedním z výchozích bodů projektu.
Jak se předávají představy o tom, co je normální, správné a žádoucí? Co z nich skutečně patří minulosti a co má smysl i dnes? A co se stane, když generace vychovávaná k otevřenosti začne zpochybňovat některé normy generace, která ji vychovala?
Nejde jen o věk. Jde o rozdílné zkušenosti světa, které se potkávají v jedné společnosti – a někdy dokonce v jedné rodině.
Jak k tématům přistupujeme
Společenské problémy se málokdy dají vysvětlit jedinou příčinou nebo jedním oborem. To, co vypadá jako spor o politiku, může zároveň souviset se zkušeností autority. Debata o ekonomice může být také debatou o hodnotách, práci nebo představě úspěšného života.
Projekt proto propojuje pohledy historie, psychologie, sociologie, filozofie, komunikace, práva, urbanismu a ekologie.
Projekt není akademickou prací ani souborem hotových odpovědí. Vychází z odborné literatury, výzkumů, dat a poznatků z různých oborů a snaží se je spojovat do srozumitelného obrazu témat, která se týkají nás všech.
Nejde o to najít jednu správnou interpretaci české společnosti. Jde o to položit otázky tak, aby bylo možné lépe vidět nejen jednotlivé spory, ale také zkušenosti a vzorce, které se pod nimi mohou skrývat.