Proměna zkušenosti
Boomers. Generace X. Mileniálové. Generace Z.
Jsme zvyklí přemýšlet o lidech podle generací. Každá z nich vyrůstala v jiném světě a zažila jiné věci.
Jenže naše zkušenost nezačíná dnem, kdy se narodíme.
Vyrůstáme mezi lidmi, kteří už mají za sebou vlastní příběh. Jejich zkušenosti, obavy a způsoby, jak se přizpůsobili světu, se mohou nenápadně přenášet dál — ve výchově, zvycích, pravidlech i obyčejných větách.
Svět, ve kterém tato pravidla vznikla, už přitom může být dávno pryč.
Na této stránce proto sledujeme jednu rodinu a čtyři generace. Ne proto, abychom popsali, jací jsou lidé narození v konkrétních letech, ale abychom se podívali, jak se zkušenost proměňuje, předává dál a získává nový význam v úplně jiném světě.
Každá generace tedy nezačíná od nuly. Jde o to rozpoznat, co nám stále slouží, co chceme proměnit — a co už nechceme předávat dál.
Teprve když pochopíme, proč v nás určitý mechanismus vznikl, můžeme se rozhodnout, jestli ho chceme nést dál.
Generace vyrůstající za války
Zkušenost:
Hospodářská krize, dospívání v období politického napětí, druhá světová válka a okupace, nedostatek a nejistota. Po válce přichází komunistický převrat a život v režimu, který postupně omezuje občanské svobody a podřizuje veřejný život politické moci.
Co tato zkušenost vytváří:
Silný důraz na přežití, rodinu a materiální jistotu. Zkušenost, že společenský řád se může během krátké doby zásadně změnit a že jednotlivec má jen omezenou kontrolu nad tím, co se kolem něj děje. Opatrnost vůči moci a přesvědčení, že otevřený odpor nemusí být možný ani bezpečný.
Co předávají dál:
„Hlavně ať je klid a máme jistotu.“
„Není potřeba všechno říkat nahlas.“
„Člověk nikdy neví, co přijde.“
„Když se pravidla nedají změnit, musí se člověk naučit v nich žít.“
Generace vyrůstající v komunismu
Zkušenost:
Dětství v poválečném Československu a dospívání už v komunistickém režimu. Válku a předválečný svět zná především z vyprávění rodičů, kteří zažili okupaci, nedostatek a zásadní společenský otřes. Sám pak vyrůstá v systému, který zasahuje do veřejného i soukromého života.
Co tato zkušenost vytváří:
Zkušenost s tím, že mezi tím, co člověk skutečně zastává, a tím, co může říct veřejně, může být rozdíl. Člověk se učí žít v systému, kterému nemusí věřit, aniž by s ním musel otevřeně bojovat. Vzniká praktická schopnost přizpůsobit se, hledat skuliny a oddělovat veřejný život od toho soukromého.
Co předávají dál:
„Některé věci se říkají nahlas a jiné doma.“
„Systém se nedá změnit, musí se v něm umět žít.“
„Když něco potřebuješ, hledej způsob, jak to obejít nebo zařídit.“
Generace vyrůstající v normalizaci
Zkušenost:
Dětství a dospívání v normalizaci. Veřejný život je omezený a člověk se učí rozlišovat mezi tím, co se říká veřejně a co doma. V roce 1989 je této generaci kolem pětadvaceti let. Dospělost tak začíná právě ve chvíli, kdy se otevírají hranice, přichází tržní ekonomika, soukromé podnikání, nové možnosti vlastnit, cestovat, studovat i pracovat a do země ve velkém přichází zboží a životní styl, který byl předtím nedostupný.
Co tato zkušenost vytváří:
Silný pocit osvobození a možnosti volby. Po desetiletích omezení přichází svět, ve kterém je možné vlastnit, podnikat, cestovat, vydělávat a spotřebovávat. To, co bylo dříve nedostatkové nebo nedostupné, se stává symbolem nově nabyté svobody. Soukromé vlastnictví a ekonomická samostatnost získávají nejen praktickou, ale i hodnotovou váhu. Zároveň se rychle mění představa o tom, co znamená „mít se dobře“: dostupnost zboží, vlastní bydlení, auto, cestování nebo kariéra se stávají viditelnými znaky úspěchu.
Co předávají dál:
„Teď už si můžeme konečně dělat, co chceme.“
„Hlavně už nám nikdo nesmí říkat, co máme dělat.“
„Když něco chceš, musíš si to zařídit sám.“
„Mít vlastní je jistota.“
„Když si to můžeme dovolit, proč bychom si to nekoupili?“
Generace vyrůstající po revoluci
Zkušenost:
Dětství ještě zasahuje konec komunistického režimu, dospívání probíhá v transformaci společnosti a dospělost už v demokratickém a globalizovaném prostředí. Tato generace nezažívá změnu režimu jako historický příběh z učebnice, ale jako něco, co se odehrálo během jejího dětství a dospívání.
Co tato zkušenost vytváří:
Pocit, že svět se může velmi rychle změnit, ale zároveň zkušenost s nebývalým rozšířením možností. Autority už nejsou samozřejmě dané, informace nejsou monopolizované státem a člověk má mnohem větší prostor rozhodovat o vlastním životě. S větší možností volby ale přichází i větší odpovědnost za vlastní rozhodnutí.
Co předávají dál:
„Máš všechny možnosti. Když se ti nedaří, musíš hledat problém u sebe.“
„Musíš se o sebe postarat sám.“
„Nikdo ti nebude říkat, co musíš dělat.“
„Nevěř automaticky autoritám — zjisti si to.“
Generace vyrůstající v demokracii
Zkušenost:
Dětství a dospívání probíhá ve světě internetu, sociálních sítí a prakticky neomezeného přístupu k informacím. Veřejně může vystupovat téměř každý a člověk se setkává s množstvím vzájemně si odporujících tvrzení bez společného autoritativního filtru.
Co tato zkušenost vytváří:
Autorita už není samozřejmým zdrojem pravdy. Člověk může během několika minut najít různé názory, informace i jejich protiklady. Svoboda proto není jen otázkou možnosti volby, ale také schopnosti orientovat se ve světě, ve kterém si člověk musí stále častěji sám rozhodnout, čemu bude věřit.
Co si odnášejí:
„Můžeš být, kým chceš.“
„Máš právo říct svůj názor.“
„Když si nejsem jistý, najdu si to na internetu.“
„Nemusíš věřit autoritě jen proto, že je autorita.“
A co z toho je skutečně naše?