Kdo patří do společnosti
Každá společnost si nějak určuje, kdo je její součástí a co její členy spojuje. Jenže odpověď nemusí být stejná pro všechny. Záleží na tom, v jakém světě jsme vyrůstali, jakou společnost jsme zažili a co jsme se naučili považovat za samozřejmé.
Tyto otázky nejsou test. Zkuste si při nich všimnout, koho automaticky považujeme za „jednoho z nás“, co od lidí očekáváme, aby mezi nás patřili — a odkud se tyto představy vzaly.
Otázky
1. otázka
Kdo podle tebe patří do české společnosti?
Je to člověk, který se zde narodil?
Český občan?
Člověk, který zde dlouhodobě žije?
Nebo někdo, kdo se považuje za součást této společnosti?
Co je pro tebe rozhodující?
2. otázka
Co musí člověk splnit, aby ses na něj začal/a dívat jako na „jednoho z nás“?
Musí:
- mluvit česky?
- respektovat zákony?
- přijmout místní zvyky?
- sdílet určité hodnoty?
- chtít zde žít?
- nebo něco jiného?
A jsou stejné požadavky, které kladeš na ostatní, i požadavky, které kladeš sám/sama na sebe?
3. otázka
Dokážeš si vzpomenout, kdy ses poprvé setkal/a s někým, kdo se od většiny lidí kolem tebe výrazně lišil?
Čím byl jiný?
A co ti tehdy připadalo zvláštní — jeho chování, nebo to, že jsi na něco takového nebyl/a zvyklý/á?
4. otázka
Myslíš, že vyrůstat v relativně homogenní společnosti ovlivňuje to, jak vnímáme odlišnost?
Pokud ano, jak?
Je pro nás něco „cizí“ proto, že je to skutečně neslučitelné s naším společným životem — nebo někdy jen proto, že jsme na to nebyli zvyklí?
5. otázka
Zeptej se člověka z jiné generace: jak různorodá byla společnost, ve které vyrůstal/a?
Koho tehdy běžně potkával/a?
Kdo naopak ve veřejném prostoru téměř nebyl vidět?
Liší se vaše odpovědi?
6. otázka
Má společnost držet pohromadě proto, že jsou si lidé podobní?
Nebo může držet pohromadě i tehdy, když mají její členové:
- různý původ,
- náboženství,
- zkušenosti,
- názory,
- rodinný život
- nebo způsob života?
Pokud může, co ji potom drží pohromadě?
7. otázka
Kde je podle tebe hranice mezi přijetím odlišnosti a požadavkem, aby se člověk přizpůsobil?
Měl by se člověk, který přichází do nové společnosti, přizpůsobit?
Pokud ano:
Čemu přesně?
A co by naopak měla být věc, kterou po něm společnost nemá právo požadovat?
8. otázka
Když Čech odejde do jiné země za prací nebo lepším životem, jak se na něj díváš?
A když ze stejného důvodu přijede někdo jiný do Česka?
V čem se podle tebe tyto situace liší — a v čem jsou si podobné?
9. otázka
Máš pocit, že otevřenost společnosti je především právo jednotlivce?
Například právo:
- cestovat,
- studovat,
- pracovat,
- žít v jiné zemi?
Nebo znamená otevřenost také určitou odpovědnost vůči lidem, kteří přicházejí k nám?
Co by měla otevřená společnost nabídnout — a co může legitimně požadovat?
10. otázka
Existují lidé, kteří podle tebe do společnosti patří, ale přesto nejsou ostatními tak úplně přijímáni?
Může jít o:
- národnostní nebo etnické menšiny,
- LGBTQ+ lidi,
- lidi se zdravotním postižením,
- chudé,
- lidi z jiných regionů,
- nebo kohokoli dalšího.
Čím se liší „formálně sem patří“ od „ostatní ho skutečně považují za jednoho z nás“?
11. otázka
Když máš pocit, že nějaká skupina dostává „příliš mnoho pozornosti“, co přesně ti vadí?
Že má více práv?
Že o ní více slyšíš?
Že se od tebe očekává změna?
Nebo něco jiného?
Může být rozdíl mezi tím, že se nějaké skupině dostává více pozornosti, a tím, že má více práv než ostatní?
12. otázka
Jsou podle tebe některé hodnoty nezbytné pro společný život?
Pokud ano, které?
A platí pro všechny stejně — i pro lidi, kteří jsou „naši“?
Dokáže společnost přežít větší rozdílnost, pokud má společná pravidla? Nebo potřebujeme být podobní i v něčem víc?
NA ZÁVĚR
Kdo podle tebe tvoří „my“?
Zkus odpovědět bez použití národnosti, původu nebo politického názoru.
Co spojuje lidi, kteří spolu mají žít jako jedna společnost, i když nejsou stejní?
A potom se na stejnou otázku zeptej někoho z jiné generace.
Máte stejné „my“?