Proč je u nás „vlastenec“ nadávka?
Vztah k vlastní zemi může znamenat spoustu různých věcí. Hrdost. Vděčnost. Pocit, že někam patříme. Péči o místo, kde žijeme. Nebo také potřebu vymezit se vůči někomu jinému.
Tyto otázky nejsou test. Zkuste si při nich všimnout, co si pod vlastenectvím představujeme my sami — a jestli dokážeme mít vztah ke své zemi, aniž bychom kvůli tomu museli někoho vylučovat.
Otázky
1. otázka
Co se ti vybaví, když se řekne „vlastenec“?
Je to pro tebe pozitivní slovo, neutrální, nebo spíš něco podezřelého?
Koho si představíš?
A proč právě jeho?
2. otázka
Jaký je podle tebe rozdíl mezi vlastenectvím a nacionalismem?
Je hranice jasná?
Nebo existují postoje, které mohou začínat jako vztah k vlastní zemi a postupně se měnit v přesvědčení, že „naši“ jsou důležitější než ostatní?
Podle čeho bys poznal/a, že někdo tuto hranici překročil?
3. otázka
Musíš být na svou zemi hrdý/á, abys ji měl/a rád/a?
Můžeš mít vztah k místu, kde žiješ, a přitom se za některé věci z jeho historie nebo současnosti stydět?
A co je podle tebe upřímnější:
bezvýhradná hrdost, nebo schopnost říct „tohle se nám nepovedlo“?
4. otázka
Kdy naposledy jsi měl/a radost z toho, že jsi Čech/Češka?
Bylo to při sportu? Kvůli nějakému člověku, kulturní věci, krajině, humoru nebo úplné maličkosti?
Musel u toho někdo jiný prohrát nebo být horší, aby ten pocit fungoval?
Je možné mít společnou radost, aniž by se z ní stalo srovnávání s ostatními?
5. otázka
Co konkrétně máš na České republice rád/a?
A teď opačně: co bys chtěl/a změnit?
Máš pocit, že kritika vlastní země znamená, že ji člověk nemá rád?
Nebo může být kritika někdy právě důsledkem toho, že nám na něčem záleží?
6. otázka
Co podle tebe znamená „dělat něco pro svou zemi“?
Jsou to velká gesta? Služba státu? Volby? Placení daní?
Nebo také obyčejné věci: nevyhazovat odpadky, neobcházet pravidla, zajímat se o dění kolem sebe, pomáhat lidem nebo se chovat férově?
Která z těchto věcí podle tebe skutečně vyžaduje víc vlastenectví?
7. otázka
Dodržoval/a bys pravidlo, které považuješ za důležité, i kdyby se jeho dodržení zrovna nehodilo tobě?
A co když by pomohlo někomu, koho nemáš rád/a?
Třeba politickému soupeři, člověku z jiné skupiny nebo někomu, koho považuješ za „problémového“.
Platí podle tebe stejná pravidla pro „naše“ i „jejich“?
8. otázka
Kdo podle tebe patří do české společnosti?
Musí se člověk narodit v Česku?
Mluvit dokonale česky? Mít české předky? Sdílet českou kulturu?
Nebo stačí, že zde žije, podílí se na společnosti a přijímá její základní pravidla?
Existuje podle tebe nějaký okamžik, kdy se z člověka může stát „jeden z nás“?
9. otázka
Musíme mít něco společného, abychom mohli být spoluobčané?
Pokud ano, co přesně?
Jazyk? Zákony? Demokratická pravidla? Historii? Hodnoty?
Na čem se podle tebe opravdu musíme shodnout — a v čem si naopak můžeme dovolit být úplně odlišní?
10. otázka
Dokážeš si představit, že člověk může mít silný vztah k Česku a zároveň nesnášet část jeho politiky?
A co když chce zásadně změnit některé tradice nebo instituce?
Je člověk méně vlastenec, pokud nechce zachovat všechno tak, jak to je?
Kdy je snaha něco změnit útokem na společnost — a kdy snahou ji zlepšit?
11. otázka
Proč jsou podle tebe národní symboly někdy lidem nepříjemné?
Vadí jim samotná vlajka?
Nebo to, co si spojují s lidmi, kteří ji používají?
Zkus si představit stejnou vlajku při sportu, státním svátku, sousedské slavnosti a politické demonstraci.
Změní se její význam podle kontextu — nebo podle toho, kdo ji drží?
12. otázka
Proč máme někdy problém prostě říct, že máme rádi svou zemi?
Máme strach, že budeme považováni za nacionalisty?
Nebo se bojíme, že tím budeme muset schvalovat všechno, co naše země udělala?
Proč je pro některé lidi snazší mluvit o tom, co je na Česku špatně, než o tom, co na něm mají rádi?
13. otázka
Myslíš, že „naši lidé“ existují?
A pokud ano, kdo to rozhoduje?
Je „náš člověk“ někdo, kdo se narodil ve stejné zemi?
Nebo někdo, kdo sdílí naše názory?
A co člověk, který má český původ, ale politicky nebo kulturně se ti protiví?
Přestává být součástí společnosti jen proto, že ho nemáš rád/a?
14. otázka
Dokážeš mít rád/a svou skupinu, aniž bys musel/a mít méně rád/a jiné?
Platí to pro národ, město, rodinu, fotbalový klub i politickou skupinu?
Proč máme tak často pocit, že vlastní příslušnost musíme dokazovat tím, že se vůči někomu vymezíme?
Potřebuje „my“ vždycky nějaké „oni“?
15. otázka
Co bys chtěl/a, aby si lidé za padesát let mysleli o naší generaci?
Za co bychom podle nich měli nést odpovědnost?
Co bychom měli zachovat?
A co bychom naopak měli změnit, i kdyby to znamenalo opustit něco, co dnes považujeme za samozřejmé?
Jakou zemi jim vlastně chceme předat?
16. otázka
Jak by vypadalo vlastenectví, které bys dokázal/a přijmout i tehdy, kdyby ho vyznával člověk s úplně opačnými politickými názory?
Co by takový člověk musel respektovat?
A co bys naopak musel/a respektovat ty, aby mezi vámi mohlo existovat společné „my“?
NA ZÁVĚR
Řekl během této debaty někdo něco, co změnilo — nebo alespoň zkomplikovalo — tvůj pohled na vlastenectví?
A pokud ano:
Zjistil/a jsi něco nového o vlastenectví — nebo spíš o tom, koho jsme zvyklí považovat za „skutečné vlastence“?