Za „naše lidi“ jsme klíčema nezvonili
Každý jsme vyrůstali v trochu jiném Česku. To, co jeden zažil jako samozřejmost, může druhý znát jen z vyprávění. A někdy se pak přeme o stejnou věc, aniž bychom si uvědomili, že každý mluvíme z jiné zkušenosti.
Tyto otázky nejsou test. Zkuste si při nich všimnout, jak se naše vlastní zkušenosti promítají do toho, co považujeme za pravdu, správné nebo samozřejmé.
Otázky
1. otázka
Za co se podle tebe v listopadu 1989 zvonilo klíčema?
Byl/a jsi tehdy u toho? Pokud ano, za co jsi zvonil/a ty osobně? Pokud ne, odkud se tvoje představa o tom, co listopad znamenal, vzala?
2. otázka
Myslíš, že lidé, kteří tehdy stáli vedle sebe na jednom náměstí, chtěli všichni totéž?
Za co mohl zvonit student? Za co rodič malých dětí? Disident? Člověk, který nikdy nebyl politicky aktivní?
Existuje vůbec jedna správná odpověď na to, za co se „zvonilo“ — nebo jsme z mnoha různých motivací zpětně vytvořili jeden společný příběh?
3. otázka
Co podle tebe lidé v roce 1989 získali?
A co podle tebe získali oni sami — pokud se zeptáš někoho, kdo tu dobu skutečně prožil?
Porovnejte své odpovědi.
4. otázka
CO JSME PO ROCE 1989 PODLE TEBE ZMĚNILI?
A co jsme naopak nezměnili vůbec?
Může jít o instituce, politiku, vztah k autoritě, práci, penězům, státu nebo jeden k druhému.
5. otázka
MYSLÍŠ, ŽE BYS MĚL/A STEJNÉ NÁZORY, KDYBYS SE NARODIL/A O DVACET NEBO TŘICET LET DŘÍV?
Co konkrétně z tvých dnešních názorů podle tebe vychází z toho, kdy a v jakém světě jsi vyrůstal/a?
6. otázka
MÁŠ NĚKDY POCIT, ŽE LIDÉ Z JINÉ GENERACE „NECHÁPOU“, JAK VĚCI OPRAVDU JSOU?
Zkus si vybrat jeden konkrétní spor.
Je možné, že nevidí něco, co je pro tebe samozřejmé? A je možné, že naopak vidíš něco, co je samozřejmé jim?
7. otázka
KDY SES POPRVÉ VÝRAZNĚJI SETKAL/A S ČLOVĚKEM, KTERÝ VIDĚL POLITIKU NEBO SPOLEČNOST ÚPLNĚ JINAK NEŽ TY?
Měl/a jsi pocit, že má prostě špatný názor?
Nebo ses někdy pokusil/a zjistit, z jaké zkušenosti jeho pohled vychází?
8. otázka
KDO JSOU TVOJI „NAŠI“?
Nemusí to být politická strana. Může to být tvoje generace, rodina, profesní skupina, město, lidé s podobným vzděláním nebo podobnou životní zkušeností.
Kdy sis naposledy všiml/a, že někoho hodnotíš shovívavěji právě proto, že je „jeden z vás“?
9. otázka
KDO JSOU TVOJI „TI DRUZÍ“?
Podle čeho poznáš, že jsi člověka zařadil/a do určité skupiny dřív, než ses skutečně zabýval/a tím, co říká?
A existuje někdo, koho jsi později poznal/a lépe a zjistil/a, že se do té skupiny vlastně vůbec nevejde?
10. otázka
ZMĚNÍ SE TVOJE PRAVIDLA PODLE TOHO, KDO JE PORUŠÍ?
Vzpomeneš si na situaci, kdy jsi omlouval/a člověka, kterého považuješ za „svého“, za něco, co bys člověku z opačného tábora neodpustil/a?
Co by museli udělat „naši“, aby přestali být naši?
11. otázka
MUSÍME MÍT VŠICHNI STEJNOU PŘEDSTAVU O TOM, CO JE SPRÁVNÉ, ABYCHOM MOHLI ŽÍT VE STEJNÉ SPOLEČNOSTI?
Pokud ne:
Na čem se naopak shodnout musíme?
12. otázka
CO BY PODLE TEBE MĚLO PLATIT STEJNĚ PRO „NAŠE“ I „JEJICH“?
Pravidla? Pravda? Zákony? Spravedlnost? Něco jiného?
A dokázal/a bys tato pravidla přijmout i ve chvíli, kdy by jejich dodržení pomohlo někomu, s kým zásadně nesouhlasíš?
NA ZÁVĚR
Řekl během tohoto rozhovoru někdo něco, co změnilo — nebo alespoň zkomplikovalo — tvůj pohled?
A pokud ano:
Byla to nová informace, nebo jen zkušenost, kterou jsi dosud neznal/a?