Smysl práce a konzumu
Každý z nás potřebuje peníze. Každý z nás také něco chce, kupuje a za něco svůj čas vyměňuje. Méně často si ale klademe otázku, kolik z našich představ o úspěchu, dobrém životě a svobodě je skutečně našich — a kolik jsme je převzali od společnosti, ve které jsme vyrostli.
Tyto otázky nejsou testem, zda nakupujete příliš mnoho nebo málo. Zkuste si při nich všimnout, jak vaše vlastní zkušenost ovlivňuje to, co považujete za nezbytnost, luxus, úspěch nebo smysluplný život.
Otázky
1. otázka
Co pro tebe znamenaly peníze, když jsi vyrůstal/a?
Byly především zdrojem bezpečí? Možností něco si koupit? Symbolem úspěchu? Nebo něčím, o čem se doma příliš nemluvilo?
Myslíš, že tvůj dnešní vztah k penězům vyrůstá spíš z toho, co jsi měl/a — nebo z toho, co jsi neměl/a?
2. otázka
Pamatuješ si na něco, co jsi opravdu chtěl/a, ale nebylo možné to mít?
Může to být věc, auto, cesta, vlastní byt nebo jen možnost svobodně si vybrat.
Jak moc podle tebe zkušenost s nedostatkem ovlivňuje to, co člověk považuje za svobodu?
3. otázka
Myslíš, že lidé, kteří zažili devadesátá léta, a lidé, kteří se narodili později, vnímají konzum stejně?
Pro někoho mohl být plný obchod symbolem svobody. Pro jiného je plný obchod prostě normální stav.
Je možné, že se někdy přeme o konzumu, aniž bychom si uvědomili, že každý mluví z úplně jiné zkušenosti?
4. otázka
Co je pro tebe dnes znakem toho, že se člověku v životě daří?
Peníze? Bydlení? Práce? Volný čas? Rodina? Možnost dělat, co chce?
A zkus si položit ještě jednu otázku:
Podle čeho poznáš, že je to skutečně tvoje představa úspěchu — a ne představa, kterou jsi převzal/a od okolí?
5. otázka
Kdybys měl/a dvakrát vyšší příjem, změnil by se tvůj život přesně tak, jak si dnes představuješ?
Co by se skutečně zlepšilo?
A existuje něco, co by se naopak nezměnilo vůbec?
Kolik problémů v našem životě opravdu souvisí s nedostatkem peněz — a kolik jen očekáváme, že peníze vyřeší?
6. otázka
Kolik věcí člověk potřebuje, aby žil dobře?
Je možné určit nějakou hranici?
Nebo se hranice potřeb stále posouvá podle toho, co mají lidé kolem nás?
Kolik věcí, které dnes považuješ za samozřejmost, by lidé před třiceti lety považovali za luxus?
7. otázka
Kdo podle tebe rozhoduje o tom, co začneme považovat za potřebu?
My sami?
Reklama? Sociální sítě? Lidé kolem nás?
Nebo technologie, které nám nejdřív nabídnou novou možnost a pak postupně změní svět tak, že bez ní máme pocit, že už nemůžeme normálně fungovat?
8. otázka
Vadí ti kritika konzumerismu?
Pokud ano:
Co přesně ti na ní vadí?
Představa, že ti někdo chce určovat, co si smíš koupit? Pocit, že lidé kritizují něco, na co sami nemají právo? Nebo podezření, že se za kritikou spotřeby skrývá návrat k omezením, kterých jsme se po roce 1989 chtěli zbavit?
9. otázka
Je možné kritizovat nadměrnou spotřebu, aniž bychom chtěli lidem zakazovat pohodlí a prosperitu?
Nebo každá snaha o omezení spotřeby nutně znamená omezení svobody?
Existuje rozdíl mezi otázkou „co smíš koupit“ a otázkou „proč máme společnost nastavenou tak, aby všichni kupovali stále více“?
10. otázka
Proč vlastně pracuješ?
A kdyby ses nemusel/a bát o peníze, dělal/a bys totéž?
Možná ano. Možná bys pracoval/a méně. Možná bys dělal/a něco úplně jiného.
Co by ti tato odpověď řekla o tom, jaký vztah má tvoje práce k tvému životu?
11. otázka
Musí mít práce hlubší smysl?
Nebo stačí, když člověka uživí a umožní mu dělat mimo práci to, co považuje za důležité?
Jedni hledají smysl přímo v práci. Jiní ho hledají v rodině, vztazích, koníčcích nebo veřejném životě.
Je některý z těchto přístupů hodnotnější než druhý?
12. otázka
Jak moc spojujeme hodnotu člověka s jeho pracovním úspěchem?
Vážíme si člověka automaticky více, když má prestižní práci, vysoký příjem nebo vlastní firmu?
A vážíme si stejně člověka, který pečuje o druhé, pracuje v málo placené profesi nebo věnuje velkou část času činnostem, které nevydělávají peníze?
13. otázka
Co by se stalo, kdyby technologický pokrok skutečně vedl k tomu, že bychom všichni mohli pracovat méně?
Uměli bychom s volným časem naložit?
Nebo jsme si zvykli natolik spojovat vlastní hodnotu s výkonem, že bychom bez práce začali hledat jiné způsoby, jak dokazovat, že jsme úspěšní?
14. otázka
Za co jsi ochotný/á vyměnit svůj čas?
Vyšší plat? Větší byt? Lepší auto? Více možností pro děti? Pocit bezpečí?
A existuje něco, za co už bys svůj čas vyměnit nechtěl/a?
Má každý člověk nějakou hranici, za kterou už další peníze nestojí za další čas — nebo ji zjistíme až ve chvíli, kdy ji překročíme?
15. otázka
Je možné, že část naší společnosti stále dohání minulost?
Že si nejen jednotlivci, ale celá společnost stále dokazujeme, že už nejsme země nedostatku?
Pokud ano:
Jak poznáme okamžik, kdy už není potřeba dohánět — a kdy má smysl začít se ptát, kam vlastně chceme jít dál?
16. otázka
Co by podle tebe měla znamenat prosperita?
Pouze to, že si společnost může dovolit více vyrábět a spotřebovávat?
Nebo také to, že mají lidé více času, bezpečí, zdravější prostředí, kvalitnější vztahy a větší možnost rozhodovat o vlastním životě?
Může společnost ekonomicky růst a přitom se lidem nemusí žít lépe?
17. otázka
Kdybys měl/a jednou větou popsat, co znamená „dobře žít“, mluvil/a bys především o tom, co člověk má?
Nebo o tom, co může dělat?
S kým žije?
Kolik má času?
Nebo kým je?
A myslíš, že by tvoje odpověď byla stejná, kdybys ji měl/a dát před dvaceti lety — nebo kdyby ses narodil/a do jiné generace?
NA ZÁVĚR
Řekl během tohoto rozhovoru někdo něco, co změnilo — nebo alespoň zkomplikovalo — tvůj pohled na peníze, práci nebo spotřebu?
A pokud ano:
Je možné, že někdy nehledáme více peněz proto, že chceme více věcí, ale proto, že jsme si zvykli věřit, že další věc konečně potvrdí, že se máme dobře?